CÍL EXPEDICE LOST HORIZON

Cílem našeho snažení je pokusit se o výstup jihozápadní stěnou, klasickou cestou. Ta vede ze základního tábora ve výšce 5 600 m nejprve Gasherbrumským ledovcem pod jihozápadní stěnu do předsunutého tábora označovaného jako C1. Odsud z výšky 6 000 m je třeba překonat strmé ledovo-sněhové pilíře až na kótu 7 400 m, kde se buduje poslední výškový tábor C4. Potom následuje cesta přes dva skalní výšvihy na vrchol. Stejnou výstupovou cestu volili i R. Messner s P. Habelerem při svém výstupu v roce 1975.

Po přistání v Islámábádu a vyřízení všech nezbytných formalit se autobusem a jeepy během několika dní přesuneme přes městečka Skardu a Chilan do Askole - výchozího místa treku do základního tábora. Cesta do Askole vede ohromujícím lidským dílem po slavné Karakoram Highway, která se nebezpečně kroutí vysoko nad řekou Indus. Osm set kilometrů dlouhá horská silnice, nazývaná často osmým divem světa, zpřístupnila končiny, kde po staletí žili v izolaci nedobytných údolí různé kmeny a národnostní skupiny. Její stavba trvala dvacet let a podílelo se na ní kolem šedesáti tisíc dělníků. Městečko Askole leží v nadmořské výšce 3 500 m a je posledním dotekem civilizace v těchto zapomenutých končinách. Z něj se po více než týdenním 120 kilometrovém náročném pochodu ve vysokohorském prostředí dostaneme do nitra Karakoramu. Většina tohoto treku, který je právem označován za nejhezčí a nejtěžší trek na světě, vede po ledovcích a ledovcových morénách. Okolo divukrásných věží Trango Tower projdeme po ledovci Baltoro až do místa zvaného Concordia. Tam se ledovec rozděluje, jeho jedno rameno míří k proslulé K 2, druhé do základního tábora pod Gasherbrumy. Základní tábor leží ve výšce 5 600 m nad mořem a bude naším přechodným domovem v následujících téměř pěti týdnech.

Vzhledem k tomu, že nechceme na vrchol vystoupit klasickým expedičním stylem, který spočívá v postupném budování výškových táborů a návratech do základního tábora, ale lehkým alpským stylem způsobem na jeden nástup rovnou na vrchol a dolů, plánujeme nezbytnou aklimatizaci provést na okolních nižších vrcholech a možná i dlouhodobějším treku. Pokud nám potom počasí i náš zdravotní a fyzický stav dovolí, vyrazíme s nutnou výstrojí a výzbrojí na asi šestidenní vrcholový výstup. Poslední předvrcholovou noc bychom měli strávit cca 7 400 m vysoko. Jsme připraveni absolvovat expedici bez podpůrného družstva v základním táboře a samozřejmě bez výškových nosičů i přídavného kyslíku. Na této expedici nechceme využívat ani běžné zázemí základního tábora poskytované horolezeckými agenturami, jako je např. společné vaření členům expedice apod.

Přestože bychom rádi stanuli na samotném vrcholu, odjíždíme na expedici jako nerozlučná dvojice s vědomím, že v takto malém týmu se musíme vzájemně 100% doplňovat a podporovat. Víme, že sebemenší problém jednoho z nás je problémem obou a může znamenat konec nadějím. Možná právě proto nejsme upnuti pouze k výstupu na vrchol, ale chceme dlouhých sedm týdnů využít k poznávání země, horských údolích, lidí a kultury. Ani jeden z nás v této části Himálaje - Karakoramu nebyl a právě v těchto končinách se odehrává děj románu Jamese Hiltona „Ztracený obzor", který nás inspiroval k názvu expedice.


PROČ LOST HORIZON?

Lost Horizon - Ztracený obzor. Slavný román Jamese Hiltona. Ztracený obzor symbolizuje v této legendární knize fiktivní nádherné místo, ráj na zemi, bájné údolí uprostřed hor někde v Karakoramu. Zázrak, kde neplatí pozemské zákonitosti, vše plyne v naprosté pohodě, blaženosti, úzkém spojení s přírodou. V odloučení od zmatků civilizace. Kniha je o hledání tohoto ráje. A o jeho nalezení v tajemném nitru vysokých hor kdesi mezi Indií, Kašmírem a Tibetem. Kniha je o hledání místa, kde se život prožívá v celé jeho košatosti, v lásce, v pozitivním myšlení, toleranci, štěstí a harmonii. A také v pokoře a smysluplném plnění úkolu, kvůli kterému jsme byli tímto životem obdarováni. Utopický ráj je ukrytý v těch nejnedostupnějších končinách hor. V nejnedostupnějších končinách duše.

I my jdeme tento ztracený obzor hledat. Expedice pro nás není jen výpravou na osmitisícový kopec. Cílem není postavit se na vrchol. Možná odjíždíme hledat i sami sebe. Možná je tato naše výprava pozastavením se a zamyšlením, jakým směrem vlastně dál. Máme za sebou už povícero expedic. Úspěšných. Úspěšných nejen výstupy na vrcholy, ale především průběhem, atmosférou uvnitř týmu, úspěšných zážitky i tím, co jsme se naučili a poznali. Přesto nás mnohokrát přepadla otázka, jakou cestou pokračovat. Možná tím vykročením „novým směrem" bude, že odjíždíme jen ve dvou. Trochu vzpoura proti mašinérii velkých expedic, které nyní obklopují většinu atraktivních kopců. Trochu návrat ke svobodnému vandrování přírodou, kterým jsme kdysi začínali. Půjde to touto cestou? A půjde v rámci tohoto vandrování vylézt i na osmitisícovku? Odpověď najdeme v červenci a srpnu. Možná i náš lost horizon… Ne, ten najdeme určitě. V tom zdolání osmitisícovky nehraje hlavní roli. Důležité není zdolání, ale zdolávání. Důležitější je cesta, ne cíl. S tím vědomím a klidem odjíždíme. Jako dvojka nerozlučných parťáků. Odjíždíme najít nebo dosáhnout náš ztracený obzor. Lost horizon. Tajemný název. Nelehké hledání a nelehké vysvětlení…